Srdečně zvu k dalšímu dílu mých úvah.
Dospěla jsem do bodu, že bych chtěla říci něco k tomu, kam kráčím v této ´instantní době´ reprezentované kurzy všeho druhu s absencí integrace teorie do praxe (přednášejících). V době, kdy se ztrácí přehled o tom, kdo je ´vypravěčem´ a kdo to své opravdu žije…a to je veliká škoda. Máme na dosah tolik lidí, kteří s koňmi skutečně žijí a potvrzením jejich kompetentnosti není publikování obrázku certifikátu z kurzu a pár umně napsaných řádků, které velkému množství laiků stačí …
Doba, ve které nyní žijeme je těhotná explozí informací všeho druhu. Jsou všude a jednoduše dostupné. Zaplatíme více či méně a jde se na to…studují všichni a všechno a čím víc certifikátů a titulů, tím víc jen a jen informací!
Informace je však jen základní indicií k cestě…a indicie by měly dávat smysl a jasně ukazovat na směr, kterým je užitečné se dát pro dobro našich koní, abychom pokud možno co nejdříve pochopili quo vadis…a jen praxe, a tedy odžité roky prověří zdroje informací a jejich integraci …
VZHLEDEM K MÉMU VĚKU MYSLÍM, ŽE JIŽ MOHU PODAT SVĚDECTVÍ O SVÉ CESTĚ
Kreativní lonžování je definitivně (?) za námi!
Naposledy jsem slíbila úvahu o shromáždění a tu bych mohla uvést odkazem na poslední slova v minulém povídání a ta byla, že shromáždění začíná v hlavě. Pokud přijmete tento koncept, pak dnešní zamyšlení berte jako úvodní slovo ke shromáždění, neboť budu přemítat nad tím, co máme (nejen) v hlavě na cestě za rovnováhou, která vede i přes shromáždění.
Mnoho lidí (zdá se, že mnohem víc než dříve) se zamýšlí nad otázkou pochopení koní.
Jsme-li motivováni vnitřní touhou, myslím, že máme šanci vydat se správným směrem.
Vnitřní touha po (ještě) lepším vztahu se svým koněm, po vytvoření (ještě) lepších životních podmínek, po (ještě) lepších metodách vzdělání koně sebou nese naději, že budeme mít snahu nahlédnout koně z mnoha úhlů pohledu a snad i (lépe) pochopit. Z vnitřní touhy se u mě rodí vnitřní dialog (rozjímání o tématu, kladu si otázky a hledám odpovědi na základě zkušeností a intuice). Vnitřní dialog přirozeně přerůstá v dialog mezidruhový.
Odpovědi hledám u lidí, stále častěji je nacházím u koní samých. Je to má cesta do světa koní a lidské (mé) interakce s nimi.
Přemítám nad řadou témat.
Tak například ´vrozená křivost koně´, (vrozená) rovnováha koně…o čem to vlastně je?
Chápu téma takto:
Každý kůň je jedinečný a ´vrozená křivost´ je součástí této jedinečnosti.
Bezpochyby je rovnováha koně klíčová pro jeho zdraví (a chcete-li i výkonnost), především bereme-li do úvahy, že na koni jezdíme.
Pokud kůň nemá správnou rovnováhu, může to vést k zraněním nebo problémům s výkonností. To víme 🙂
Naproti tomu vrozená rovnováha koně odkazuje na ´přirozenou´(chápu tedy jako vrozenou) schopnost koně udržet se na všech čtyřech končetinách bez toho, aby cítil nepohodlí nebo bolest.
Existuje vrozená rovnováha?
Existuje vůbec takový stav, kdy kůň dokáže rozložit svou váhu na všechny 4 nohy ať už uvažujeme o jakémkoli poměru přední versus zadní nohy a rovnováhu zachovat v pohybu?
Dalo by se z mnohých závěrů pozorování (vědy) usuzovat, že ´křivost koně´ je stav, kdy kůň nerovnoměrně rozloží svou hmotnost (v rámci své tělesné struktury), což ovlivňuje jeho pohyb. Je to dáno vrozeně (´vrozená křivost´) anebo získáno (příklady později).
Před očima mám biotensegrický model struktury , u které došlo k vychýlení z rovnovážného stavu a která se dříve či později opět do rovnovážného stavu vrátí, nebude-li jí to znemožněno anebo lépe, bude-li jí to umožněno.
Pokračuji dál…
Z pohledu vědy je (tento stav vědou nazývaný) křivost koně způsoben řadou faktorů, včetně genetiky, výživy, péče o kopyta a výcvik/vzdělání. Křivost (v hlavě mám opět nerovnovážný stav biotensegrického modelu, který ´má touhu´ navrátit se zpět do rovnováhy) může vést k bolesti a nepohodlí a může omezit schopnost koně v pohybu (nebo chcete-li výkonu).
Označení nerovnováha(dysbalance) se mi zamlouvá mnohem víc než ´křivost´(ať už v jakékoli souvislosti s koněm). Pojmenování nerovnováha otevírá prostor pro náhled na toto téma mnohem komplexněji. Naopak pojmenování ´křivost´ zužuje pohled na fyzickou stránku tématu, a to může omezit zásadně úspěch v tzv. ´narovnání´ (ve smyslu fyzickém), nebo také vybalancování.
Copak je ´v hlavě ´něco nakřivo?
Když se budu držet s oblibou (ne mou) používaného pojmu ´křivost´, pak tedy snažím-li se o nápravu křivosti pracuji na odstranění křivosti?
A tady už jasně cítím omezení v samotném pojmu (a není to jen o slovíčkaření).
Říkáme o nervózním nebo bojícím se (bojácném) koni, že je křivý? Ještě se k tomu vrátím později.
Abnormality
Víme tedy (vědou ověřeno), že genetika může ovlivnit ´vrozenou křivost´/nerovnováhu koně několika způsoby. Tak například některá plemena koní mohou mít genetickou predispozici k určitým strukturálním (strukturou jsem prve označila tělesnou schránku) abnormalitám.
Obecně se ví (a velmi stručně řečeno), že strukturální abnormalita u koní se odkazuje na jakoukoli neobvyklou nebo atypickou vlastnost v tělesné struktuře koně. To může zahrnovat vše od malých odchylek, jako jsou nesymetrická kopyta, až po větší deformity, jako je například abnormálně zakřivená páteř (viděli jsme myslím všichni). Takové abnormality můžou být vrozené nebo mohou být získané v důsledku zranění, nemoci nebo špatné péče. Některé z nich mohou ovlivnit schopnost koně pohybovat se nebo fungovat normálně, zatímco jiné mohou být relativně ´neškodné´. V každém případě by jakékoli podezření na strukturální abnormalitu měl vyhodnotit veterinární lékař, aby se určilo, zda je třeba nějaké léčby nebo změny managementu.
Kdo z nás má koně s příliš dlouhými nohami anebo velmi úzkým hrudníkem (vzhledem k proporcionalitě) vliv na stabilitu anebo dokonce častější výskyt zranění si představí snadno.
Genetika
Obecně se ví, že genetika (i negativně) ovlivňuje růst a vývoj koně a tím pádem ovlivňuje i pohyb a (ne)rovnováhu koně.
Jak jsem ale již zmínila, ne všechny případy tzv. křivosti /nerovnováhy jsou způsobeny genetikou.
Faktory jako výživa, péče o kopyta, vzdělání/trénink, management odchovu hříbat, špatné zacházení… mohou vést k dysbalanci též. A jdeme dál s tou genetikou. Ta (a nejen ona-je to pořád dokola: management, vzdělání, výživa…) ovlivňuje nejen strukturu, chcete-li kosti, šlachy, vazy, svaly, povázku…hraje významnou roli v mnoha aspektech zdraví koně, včetně zdraví mentálního. Když jsem se chtěla seznámit (alespoň povrchně) s touto problematikou, tak například při zadání pojmu jako je stereotypní chování, jsem našla hned několik studií, které se tímto tématem zabývají.
A nejen špatné wellfare (chcete-li životní pohoda koní) pravděpodobně i genetika hraje roli u výskytu predispozic k těmto tipům poruch. Známé jsou studie, které ukazují na určitá plemena s větší predispozicí k těmto ´abnormalitám´(a nebo menší odolnost vůči důsledkům domestikace tohoto živočišného druhu??).
Uvádí se (připouštím, že v budoucnu můžeme pracovat i s jiným poznáním), že koně mohou tzv. zdědit geny, které je činí citlivějšími na stres, což může vést k vyššímu riziku vývoje úzkostných poruch. To může být důležité v situacích, kdy jsou koně vystaveni vysoké úrovni stresu (náročný trénink, závodění, transport, změna ve skupině stáda, přesun do jiného ustájení, změna majitele…)
Kromě toho, genetika může ovlivnit také schopnost koně učit se a adaptovat se na nové situace, a tím pádem má opět vliv (nejen) na jeho mentální zdraví.
Někteří z nás si dovedou živě představit situaci se svým koněm, kdy zdánlivě jednoduchý požadavek, může být pro koně velmi náročnou stresovou situací (nerovnováha mentální), která se mnohdy zdá být neopodstatněnou.
I když genetika může koně predisponovat k určité mentální nerovnováze, prostředí a způsob péče rovněž hrají klíčovou roli. Proto je důležité pečovat o koně způsobem, který podporuje jeho mentální i fyzické zdraví, neboť fyzická rovnováha jde ruku v ruce s tou mentální.
Není možné, že optika, kterou se na křivost/ne/rovnováhu koně obecně díváme (anebo máme snahu se dívat) je sama o sobě pokřivená?
Když se vrátím k vědecké optice pohledu na téma nerovnováhy, mohlo by se zdát, že neustále nacházíme nerovnováhu anebo dokonce ´křivost´, takže by se mohlo také zdát, že naším hlavním úkolem je nerovnováhu, chcete-li ´křivost´ hledat a poté řešit.
A teď trochu změním úhel pohledu a podívám se na téma způsobem, který je mému naturelu přirozenější.
Kde je hledání krásy jako takové?
Kde je hledání krásy ve stvoření?
Kde je to rčení, že příroda je dokonalá ve svém tvoření?
To už neplatí, že koně jsou nádherná stvoření v jejichž blízkosti je nám vždy dobře?
Není už jen jejich holá existence v naší blízkosti podstatnou částí rovnováhy nás samotných?
Nezapomínejme vidět a cítit pro samou vědu krásu našich koní se vším všudy.
Závěrem
Přijímám fakt, že:
– mírná křivost nebo asymetrie je běžná u koní (stejně jako u lidí) a nemusí nutně vést k problémům. Nicméně, pokud křivost způsobuje koni nepohodlí nebo bolest, nebo pokud omezuje jeho schopnost pohybovat se volně a pohodlně, může to vyžadovat lékařskou péči, změnu managementu, systému vzdělání/tréninku.
– že rovnováha jezdeckého koně je schopnost koně udržet vlastní rovnováhu pod jezdcem a že takový výkon vyžaduje složitější/jiné svalové ovládání a koordinaci (pohybové vzorce), než jsou vrozené tyto schopnosti a vyžaduje vzdělání/trénink a praxi.
– jezdecký kůň může být schopný zůstat v rovnováze v pohybu pod jezdcem, ale to neznamená, že má dobrou vrozenou rovnováhu. Naopak, kůň s vrozenou křivostí může mít problémy s udržováním rovnováhy pod jezdcem, i když je jinak zdravý a schopný pohybu
– že rovnováha jezdeckého koně bude vždy symbiózou rovnováhy fyzické i té mentální, ale pozor! včetně fyzické a mentální rovnováhy jezdce!!
– že věda a výzkum mohou poskytnout cenné poznatky o chování a potřebách koní.
V mé optice pohledu na rovnováhu (jezdeckého) koně je:
– důležitost využívat vlastních emocí, intuice a zkušeností
– hledání a nacházení rovnováhy mezi analytickým myšlením a citlivostí a empatií
– důvěra v mé vlastní pocity a intuici s cílem dosažení hlubšího porozumění a spojení s koněm
– respekt k jedinečnosti koní a zachování jejich autonomie
– otevřenost k učení se od všech koní, nejen od těch mých, nechat se vést jejich reakcemi, chováním
Než uzavřu tuto úvahu, nedá mi to…
Jsme si jisti, že interpretujeme reakce a chování našich koní správně?
Chápeme, rozumíme správně tomu, co se kůň snaží (mezidruhově, tedy směrem k nám) komunikovat?
Máme vůbec plné porozumění jejich nonverbální komunikace a jsem schopni správně komunikovat s nimi?
Jako zásadní podmínku pochopení našich koní námi majiteli, chovateli, jezdci vidím pochopení sebe sama.
Pro mě to znamená uvědomit si vlastní předsudky, omezení a očekávání a být ochotna se učit a růst.
Klíčem k hledání rovnováhy samotné je hledání rovnováhy mezi vědou a emocemi, mezi analytickým myšlením a intuicí, také mezi technologiemi a etikou.
Podmínkou nalezení rovnováhy (jejíž součástí je i fyzická rovnováha, chcete-li ne-křivost) je nalezení sama sebe.
A ještě dodám…
Mějme respekt k jedinečnosti koní s jejich vlastními potřebami a pocity.
Nenechme si pokřivit (nějakým úhlem pohledu) to, co bytostně lidé cítí dlouhá staletí v přítomnosti koní – krásu, sílu, majestátnost, moudrost…
Na tolik moderní téma hledání ´křivosti´ se totiž můžeme podívat i optikou, že věda vlastně potvrzuje, že v (ne)dokonalosti je krása a kde je krása, zjeví se rovnováha i harmonie, které tolik hledáme.
A příště? Příště to bude konečně o shromáždění.
Přeji krásné dny s vašimi koňmi
Soňa
